Gantz: Parchanti, kteří prostě nechtějí umřít

1. února 2016 v 8:30 | Poletucha |  Comicsology
Co se stane poté, kdy zemřeme, to je i pro mě na začátku týdne celkem depresivní téma. Ovšem každý z nás k tomu časem nutně myšlenkami zabloudí. Ať už věříte v nebe, reinkarnaci, věčné spasení Velkým Špagetovým monstrem, nebo vám stačí vědomí, že vyhasnete s posledním úderem svého srdce, asi by vás u samotného konce poněkud naštvalo, kdyby tomu všemu mělo být zcela jinak, než jste si představovali.


Smrt je dost choulostivá situace. Každý z nás ji přeci "zažije" všehovšudy jen jednou a naposled. Tedy pokud byste se čirou náhodou po smrti měli záhy probudit s tím, že máte nový job, při jehož nesplnění vás nečeká zase nic jiného, než další (a možná méně příjemná) smrt, to by bylo pochopitelně k vzteku. Ovšem jestli se budete dost snažit, čeká vás možná nový život. Kdo by o to nestál?

Manga Gantz v češtině vychází už nějaký ten pátek, přesněji od roku 2013 a tak pokud jste fandou, máte v knihovně už pěknou řadu dílů. Zhruba na podzim mi Katka z Crwe přihodila její první díl. A od té chvíle vím, že větší depresi než myšlenky na umírání mi přivádí hlavní hrdinové téhle série. Jsou to všehovšudy nesnesitelná hovada.


Autor kresby i tohohle opus magnum příběhu, Hiroya Oku, to nemohl udělat jinak než záměrně. Klobouk dolů, protože tak otravnou skvadru individuí může stvořit jen málokdo. Kei Kurono je sebestředný středoškolák, jehož nejhlubší zájmy jsou zastrčené někde mezi ženskými atributy velikosti čtyři a televizními reality show. Jeho bezvýznamnou existenci na začátku první knihy velmi rychle (bohudík) ukončí rozjetý vlak metra… a záhy ten otravný Honimír znovu žije a dýchá v uzavřené místnosti plné cizích lidí. Všichni se sem dostali stejně jako on, prostě zemřeli - po vleklé nemoci, svým vlastním přičiněním nebo blbou náhodou. Uprostřed místnosti jim dělá společnost černá koule, která všem v jeden okamžik vydá zbraně a úkol - dostaňte mimozemšťana a (možná) budete odměněni.

I když jsem s Hiroyovým dílem vydržela jen u prvního dílu, přiznám mu, že patří mezi ty kvalitnější kousky, které vyšly v českém překladu. Především oceňuji již ty zmíněné krásné polokoule, u toho šel poznat jeho zápal pro věc. Být vámi, po tomhle skromném shrnutí bych asi Gantz vůbec nevzala do ruky, ale je tu jeden malý háček, který mě občas láká se natáhnout po dalších dílech. I když ani jednoho ze zúčastněných "nebožtíků" vlastně nemůžete jako čtenář vystát, i mezi nimi bují dost vážné konflikty. (BACHA, ZAČÍNÁ MALÝ SPOILER) Už v prvním volume v partě budoucích zabijáků mimozemšťanů dojde víceméně ke znásilnění. (KONEC SPOILERU) Chtějí vůbec ti kreténi nový život (jestli si ho vůbec zaslouží, to už je diskutabilní samo o sobě)? Nebo se stihnou ještě pozabíjet sami navzájem? Jo, to bych chtěla vědět.

U Gantzu prostě nevydržíte být v klidu. Tedy až se zas někdy budu chtít odpoutat od depresivních myšlenek a znovu se zdravě naštvat, sáhnu po Hiroyovi. Ono také když jste už za života nepoužitelné hovado, tak myšlenka, že vás aspoň po smrti čeká jakés takés pracovní uplatnění, je vlastně nakonec celkem úsměvná.


BODOVÉ HODNOCENÍ: 6/10
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama