Syndrom Kapitána Ameriky

15. března 2016 v 0:46 | Poletucha |  That Czech Girl Said
Moje práce jednoduše řečeno "koná svou práci" - už po necelém měsíci, který skoro denně trávím v krámku mezi hračkami, mi začíná mírně hrabat. A k tomu velkým dílem přispívají lidé, se kterými se tu a tam setkávám. Tady je nejčerstvější story, která vás (a o tom nepochybuji) velmi pobaví. Jak to tak bejvá, je o jedné dívce (ano, to budu já!) a muži v letech s velkou fantazií…


Viděli jste nový trailer na Civil war? Já taky a i když už jsem po posledních Avengers trochu skeptik, docela se těším. Nemůžu si to prostě odpustit, hlavně když nám na krám přišly tak luxusně vyvedené figurky a hromada dalších blbin. Děti budou šílet. Dospělí zas pro jejich radost sáhnou hluboko do peněženek, já pak večer co večer stáhnu roletu krámu, spočítám kasu a alou dom, psát a spát. Tak krásná rutina. A svět pořád funguje a všechno se točí a točí…

Ale neměla bych se zakecávat, abych se aspoň ještě dnes večer dostala k výš slíbené historce z "natáčení" (rozumějte, z placu ve worku). Makat ve Sparkysu je celkem prdel. Sice na sobě musíte nosit žluté triko s modrou vestičkou, ve které tedy vypadáte jako účastník natáčení reklamy na čističe toalet, ale lidé jsou (většinou) milí. A děti, jó, to je ještě větší špás - vy jste tam král pod Horou a oni trpaslíci, kteří chodí civět na váš drahocenný poklad (zajímavá metafora, nevim proč mě to zničehonic napadlo, ale zrovna dnes ke mně přišla starší dáma a jen tak mi řekla, jak mám krásný, hluboký hlas… No, Benedictu Cumberbatchovi nesahám ani ke kotníkům, ale stejně :D). Chodí s nimi maminky a tatínkové… Jak to tak bývá, tatínkové občas zkouší pár vtipných pokusů o flirt. Nechápu, co je na tom bere, ale občas to musím ocenit, z velké většiny jsou opravdu jen milí a jedna obyčejná pozornost dokáže na zbytek dne celkem zvednout náladu.


Ovšem některé muže jen tak z hlavy nedostanete. Jde to těžko, když vám do ní sekají jednu blbost za druhou s pomyšlením, že jim to totálně žerete. Jsou to nejspíš takoví experti, kteří tvrdí něco ve smyslu: "Ženy jsou z Venuše a muži z Marsu." Takže se k 'něžnému pohlaví' chovají jako k jinému živočišnému druhu.

Jsem příliš drsná? Hluboce a nesmyslně odsuzuju? No tak, kluci - ještě mě nezavrhujte! Jen si dobře představte následující situaci.

Přišel zhruba hodinu a půl před zavíračkou a hledal jednu drobnost pro kamarádku. Odpověděla jsem, že to co hledá, nemáme. A poslala jsem ho do vedlejšího krámu, kde by jistojistě pořídil, co hledá. On ale neodešel. Zůstal tam se mnou až do konce směny. Na první pohled byste odhadli, že tomuhle chlapíkovi táhne přes čtyřicet, možná i padesát let a má co dočinění s armádou - a jen tak snadno se toho v civilu nedokáže zbavit. Během chvilky jsem se (bez svého většího přičinění) dozvěděla, že bojoval v Jugoslávské válce a "cosi podělal", proto má doživotně vyhazov z armády a zákaz vstoupit do jakýchkoliv ozbrojených složek. Obdiv k tomu, jak dokázal v dramatických pauzách ztišit hlas, měl v tom praxi. Po tomhle úvodu nastává krátká pauza, kdy doufám, že se rozloučí a půjde shánět kámošce toho zpropadeného plyšáka. Jenže on stojí na místě a vyčkávavě na mě hledí. Tak se ptám, co to tedy vyvedl…

Jednou to docela hezky shrnul můj kamarád - Veroniko, to je prostě tebou, těma modrejma kukadlama a těma "očima", co si nosíš na hrudníku. Co tím chtěl říct je asi jasný, každopádně nepochopím, proč modré oči zaujmou ve většině případů jen opačné pohlaví ve věku mého otce a výš. No, stává se. Proč po mě pálí ale úplně švihlí magoři, to bude muset posoudit nějaký expert. Nechápu to. Každopádně za tu hodinu a půl jsem se od veterána z Jugoslávské války dozvěděla tolik věcí, že by to vystačilo minimálně na deset akčních filmů - do poloviny z nich bychom mohli obsadit Stallona, Van Damma, nebo taky Chrise Evanse (staršího o deset… hm, raději dvacet let).

Jak tak nějak shrnout small talk, kterým mě mezi plyšáky, autíčky a Barbínami obdařil vysloužilý vojenský mazák? Zatraceně, to prostě slovo od slova nejde... Ale tady máte ty nejlepší hlody.

"Pracuju v 'soukromém sektoru'… Takže občas přistane nějaký ten job v zahraničí. Ozbrojený doprovod, bodyguard, občas sem tam převozy zboží…"
(Co nejvíce udivené:) "No páni!"
"Tak tak… Třeba převozy diamantů ze Sierra Leone."
(Kašlu, zakrývám si rukou pusu, snažím se nesmát)
"Měli jsme s oddílem speciální výcvik v bývalém Sovětském svazu. Zkoušeli na nás různé chemické preparáty - a spousta z nás odtamtud neodešla." Dramaticky tlumí hlas. "Ti z nás, co to zvládli, pak byli extrémně odolní vůči venkovním podmínkám, měli jsme větší výdrž, byli jsme silnější… A také se nám rychleji hojily rány."
(Urputně s tím bojuju, ale toužím se ho zeptat, jestli si připadá víc jako Kapitán Amerika, nebo Winter Soldier)
"Mafiánskému hlavounovi jsem hlídal jeho malou dcerku. Třináctiletá, hrozný spratek, jak takováhle zbohatlá děcka už bývají. V den svých čtrnáctých narozenin ale předčasně dospěla."
(Trochu se hrozím toho, co mi tím chce naznačit)
"Ten den, kdy měla slavit narozeniny, se vedle ní objevil chlap s tlumičem a namířil jí na hlavu. Její bodyguard-" (Tím myslel jako sebe) "ji strhl k zemi, schytal to do ramene a nohy. A ti ostatní útočníka rozstříleli na cucky."
"No… Tak to musela být nezapomenutelná oslava!"


(S tématem to souvisí jen povrchně, ale když jsem to našla, nemohla jsem si to odpustit - víte, jak se "dvořilo" dámám během války? Cha, doháje, ta kniha existuje a já ji musím mít! :D)

Nebudu tvrdit, že jsem se upřímně nebavila. Abych pána trpícího syndromem Kapitána Ameriky úplně neposlala do kopru, musím přiznat, že mi dal tip na zajímavé čtení a aktivitu - Trénink vězně, příručku o cvičení s vlastní tělesnou váhou. Zní to zatraceně dobře, a protože nemám opravdu čas na srandy jako je fitko, hodlám to minimálně prozkoumat.

Ovšem tenhle hodinu a půl dlouhý pokec byl prozatím jeden z "nejzajímavějších", které jsem dosud měla tu možnost zažít. Pokud tohle bude číst nějaký muž, teď hned ho tady vyzívám - jaké nejhorší bulíky jste valili do objektu svého zájmu? A buďte upřímní! Kapitána Ameriku totiž stoprocentně netrumfnete, takže můžete být v klidu ;) Dobrou noc a zase někdy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama