Zpověď o Slavíkovi a růži

2. března 2016 v 16:27 | Wesper |  That Czech Girl Said
Černej inkoust si libuje v mase mý kuřecí ruky (kde kdysi byl obdivuhodnej sval, doopravdy) a vypadá skvěle.




Říká se, že když se člověk chce vyhrabat z nejhoršího duševního svrabu, musí zahájit pečlivou a neúnavnou terapii. Chlast fakt nepomáhá, to jsem už zjistila. Jednak to leze nepříjemně do obsahu peněženky a poslední srandovní večer způsobil, že jsem si zlikvidovala jeden ze svých milovaných komiksů. Nechtějte prosím vědět jak. Sama doteď nechápu, jak se to stalo. Drogy (i ty legální) jsou za alkoholem ještě větší výsměch pro můj skromný rozpočet a krom toho jsem nikdy netoužila po tom si (nazdařbůh a bez rozmyslu) vystřelit mozek do jiné reality. Asi by to tak dopadlo - a to mě trochu děsí.

Takže co zbývá? Přeci samé hezké a fajn věci. Kamarádi. Rodina a taky práce (jo já vim, to poslední dost hnojim, ale v zásadě to teď opravdu není moje vina - doma nemám internet, jako vážně! Sama tomu nemůžu po téměř třech týdnech uvěřit! Můj život se sype k zemi jako hrad z karet!).


To všechno mě kousek po kousku dává do kupy. Fakt to funguje. Postupně. A taky překvapivě zabírá si dát pomyslně trochu do držky. Pomáhá zažít i kapku bolesti. Vypaluje to mozek jak žhavý pohrabáč. A navíc to může mít i vyšší smysl.
Takže přivítejme na mý paži nové tetování. Děkuju především úžasné Nelle Nágrové (NN Tattoo, najdete zde), která mi slavíka precizně vryla jehlami do kůže. Pak děkuji Lukášovi Veselému, který mi opeřence dle mého přání navrhnul. A nakonec musím (už jen symbolicky) poděkovat osobě, jejíž myšlenky tenhle nápad na permanentní obraz na mým těle přinesly. Asi vám to už samotným došlo. Je to Oscar Wilde.


Pro jeho povídku Slavík a růže mám už léta slabost. Za poslední rok se mi totiž v duchu připomněla tolikrát, že to už ani sama nedokážu spočítat. Připomíná mi, že chodit se srdcem na dlani jen tak mezi lidma je víc jak rizikový sport. Může vám to hodně ublížit. Dokonce i zabít. A smrt na následek zlomenýho srdce, jo to je sice romantický, ale buďme realisti, je to také pěkná hloupost.

Když už jsme u těch příběhů a zlomených srdečních svalů… Pokud jste ještě Wildova Slavíka nečetli, kompletní povídku najdete zde. A jestli se vám tetovaný Slavík od Nells (a Lukáše) líbí tak moc jako mě, můžete sledovat její facebookovou stránku.

A taky se nemohu zastavit a povím vám jeden příběh novodobé romantiky. Asi z něj stejně jako já budete mít v puse po přečtení jen trpkou pachuť. On ve skutečnosti moc romantiky nepobral, ale co si budeme nalhávat, stává se to každému z nás. A city se v tom motají pořád dokola a dokola, jak v pračce.

Žila byla jedna dívka a jak to tak bývá, také tu byl i jeden chlapec. Asi by se nikdy nesetkali, nebýt internetu. Dívka uměla malovat, a protože chlapec měl její kousky moc rád, netrvalo dlouho a ti dva si vzájemně psali. Chlapec ale nechtěl zůstat pouze u psaní a pozval dívku ven, aby se společně více poznali. Dívka nejdříve váhala, ale nakonec svolila. Čím víc se ale jejich setkání blížilo, tím víc byla nesvá. Chlapec nadšeně psal o tom, jaké květiny jí chce na první schůzku přinést, jak ji touží vzít za ruku, jak moc je hezká… A ať se snažila sebevíc, jeho optimistické vyhlídky na romantické shledání nedokázala zhasit. Nakonec se viděli. A dopadlo to na první pohled dobře. Dívka odešla s vědomým, že chlapec pochopil, že nebudou víc než přátelé. Nakonec přeci jen poznala fajn kamaráda, s kterým občas zajde ven na víno/pivo a pokecají společně o knížkách a podstatě brouka hovnivála. Ovšem šeredně se mýlila, protože chlapec sám byl přesvědčen o pravém opaku. Když to zjistila, už necítila rozpaky, ale sílící nevoli. Kolikrát mu ještě musí říct jasné 'ne'? Ani chlapec nezůstával na druhé straně v klidu. Copak je na něm něco špatného? Vždyť by mu měla být vděčná za to, že má o ni zájem! Měla by zatraceně projevit pořádný vděk!
A tak se oba dva krásní a mladí lidé poslali navzájem do oněch míst, kam i král musí chodit sám a už se nikdy neviděli. Chlapec pouze sem tam obtěžoval přes sociální sítě dívčinu rodinu a příbuzné. A tak žili šťastně, dokud je internetový chat a stalking nepřestal bavit.


Funny or not funny? Taková "pohádková" realita, dá se říct J I když nás ovládnou romantické city, nakonec jsou z nás trapní neurvalci. Tak hezký večer, ptákové!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama